Můj malý chlapečku,...

10. ledna 2018 v 20:51
Můj malý chlapečku,

právě dnes jsou to dva roky, co jsi odešel a já na tebe nemůžu přestat myslet.
Vzpomínka na tebe mě tak moc bolí, že při ní pokaždé začnu plakat.Jsou to už dva roky a pro mě je to pořád jako včera.

Někdy mám pocit, jako bys nikdy neodešel. Ve svých vzpomínkách tě pořád držím v náručí..
Dnes už by jsi určitě chodil, ale tehdy jsi byl jenom malé, voňavé a bezbranné miminko, které se mi nepodařilo ochránit. Do konce života si to budu vyčítat a nikdy si to neodpustím.

Vidíš? Už zase pláču...

Nevím, kde teď jsi, ale někdy mám pocit, jako bys byl stále se mnou. Mívám pocit, že tě slyším, jak si pobrukuješ nebo že cítím tvou vůni - tu nikdy nezapomenu! Stejně tak jako na tu chvíli, kdy jsem si tě poprvé pochovala v náručí a kdy jsme tě přinesli domů.
Laura, tvoje sestřička, z tebe byla od první chvíle úplně nadšená. My všichni jsme byli, ale u Laury jsem se bála, aby nežárlila, že už není jedináček. Byla to úplně zbytečná obava.

Pamatuju si toho hodně, ale z toho osudného dne toho moc není. Nechápu, jak je to možné.
Vím, že jsi nechtěl jíst a hodně jsi plakal. Byla jsem nervózní, protože jsem pospíchala vyzvednout Lauru ze školy. Byla zima a venku to klouzalo. Stála jsem na přechodu a když nám blikla zelená, zavibroval mi mobil. Sáhla jsem pro něj do kapsy a udělala krok do vozovky. Vyndala telefon, podívala se na displej a ucítila příšerný náraz. Spadla jsem, ale největší zásah jsi odnesl ty, protože jsi byl v kočárku přede mnou.

Lékaři říkali, že jsi nic necítil. Prý tě to nebolelo.
Policie mi tvrdila, že řidiče toho auta vypátrají.
Psychlogové a psychiatři mi dokola opakovali, že já za to rozhodně nemůžu.

Výsledkem je, že i po dvou letech si to všechno kladu za vinu a myslím, že by na tom asi těžko něco změnilo, když by konečně našli toho hajzla, co nám to udělal a já se mu mohla podívat do očí.

Připadám si jako strašná matka. Neochránila jsem tě a bojím se, že neochráním ani Lauru. Mám strach, že znovu selžu. Bojím se. Tak strašně se bojím. Co když začnu znovu pít a tentokrát víc? Co se stane? Nebude to nakonec pro všechny lepší? Zmizet jim ze života, ze světa?

Mám pocit, že se držím za konečky prstů vrcholku nějaké skály. Mnohem snazší by bylo to vzdát, pustit se. Zažíít ten volný pád, náraz, a pak už nikdy nic necítit. Myslela jsem, že mi v ten den, kdy jsi zemřel, skončil život. Opravdu jsem to tak cítila a díky tomu přišla málem o všechno. Jediné, co mi ještě zbylo je Laura a právě pro ni sbírám tu sílu se zvednout a jít dál. Připadám si, jako kdybych právě byla na nějakém místě, které odděluje minulost od přítomnosti a je jen na mně, na jakou stranu se přikloním. Žila jsem minulostí a málem mě to zabilo. Chci se teď zaměřit na budoucnost - na Lauřinu i na tu mou. Ale to neznamená, že na tebe někdy zapomenu, miláčku můj. Proto Ti píšu tenhle dopis, abys věděl, že ať se stane cokoliv, já vždycky budu tvoje maminka a ty můj malý milovaný chlapeček.

S láskou tvoje maminka

- Klára
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 10. ledna 2018 v 21:32 | Reagovat

Musíš, musíš kvůli sobě a hlavně kvůli Lauře, potřebujete se navzájem, držím palce, holky zlatý..

2 Eliss Eliss | Web | 10. ledna 2018 v 21:33 | Reagovat

To je hodně smutný příběh :-(

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. ledna 2018 v 21:41 | Reagovat

Kvůli Lauře, tvojí malé princezně to určitě zvládneš, je to hodně těžké, ale ona tě moc potřebuje a ty potřebuješ jí. Kláro, přeji hodně sil a věřím, že bude líp, oběma vám to moc přeju.

4 Unavená matka Unavená matka | 10. ledna 2018 v 22:11 | Reagovat

Piš, moje holka, piš a vypiš zde všechnu tu bolest, také se vykřič, když budeš sama, jen nezapomeň, že jsi tu na světe pro svoji skvělou malou holčičku, která potřebuje skvělou mámu, jako jsi ty!!! Vím, že se nedá zapomenout, ale za nějaký čas se s tím vyrovnáš a snad si i na to zvykneš. Já se za tebe modlím

5 bluesovka bluesovka | 10. ledna 2018 v 22:59 | Reagovat

To je báječný, že jsi napsala tenhle dopis, bude líp - za čas, za nějakou dobu...

6 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 11. ledna 2018 v 11:07 | Reagovat

Mám chuť obejmout Tě a politovat. A nechat vyplakat. Je to strašné, co Tě potkalo. Vím, jak to bolí. Nestalo se mi něco podobného, ale dokážu si tu bolest představit. I ty pocity viny. A že vůbec nepomáhá, když Ti říkají, že za to nemůžeš.

7 Cecílie Cecílie | Web | 12. ledna 2018 v 9:51 | Reagovat

Neumím si tu bolest představit, ale určitě jsi a budeš dobrá maminka. Hledat viníka nemá smysl, byl to krutý osud, kdo ti chlapečka vzal. Věř, že čas hodně pomůže a bolest zmírní. Držím palce, aby ses s ní dokázala poprat.

8 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 13. ledna 2018 v 15:05 | Reagovat

Reaguji na bluesovku-NIKDY NEBUDE LÍP.
Vypsat světu to můžeš, lidičkové ti sem napíšou komentíčky plné podpory, ale popravdě-co se změní uvnitř..? Co se změní, když to vypovíš někde na psychině? Budeš si to pořád připomínat a nikdy to nevymizí..možná se léty trochu otupí, ale to by muselo být vše ok v ostatních vztazích. Jsou-li i ty nějakým způsobem nepříjemné, o to horší to bude. Popravdě- ta myšlenka že jsi se nerozhlídla tě pronásledovat prostě bude, nedivím se. Říká se že tu jsi pro svou dceru...jenže ty jsi na tom světě taky, tak musíš být i sama pro sebe.

9 Klára Klára | Středa v 18:38 | Reagovat

[1]:Děkuji

[3]: Jsou dny, kdy je to lepší, a pak jsou dny, kdy jenom doufám, že to zase někdy lepší bude.

[4]: Křičela bych, kdybych na to měla sílu. Připadám si ale jako vymačkaná polovina citronu. Zvenčí jakž takž drží formu, uvnitř ale nic není.

[5]: Děkuju. Dávám tomu poslední šanci.

[6]: Děkuji.

[7]: Děkuji.

[8]: Nechci aby to zmizelo. Kdyby to zmizelo, zmizí s tím i můj syn. Ta bolest a smutek je to jediné, co mi po něm zbylo a já se toho nechci vzdát. Jenže jak píšeš, musím jít dál. Hlavně kvůli Lauře a možná že opravdu i kvůli sobě. Jenže je to jako se znovu učit chodit po mrtvici. Neumíš si představit, jak strašnou práci mi každý malý krůček dá.

10 dvedeci dvedeci | Středa v 18:39 | Reagovat

[2]: Smutný příběh jednoho života

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama