Bolí to

8. ledna 2018 v 21:42
Od víkendu necítím celé tělo. Nevím, proč se o tom, co vás opravdu hodně bolí říká, že to necítíte.
Podařilo se mi vyházet obrovské množství oblečení a jiných krámů. Část jsem odnesla do kontejnerů pro charitu, část jsem nacpala do venkovních popelnic různých domů, včetně toho našeho. Cítila jsem se u toho trochu provinile, protože moc dobře vím, že si mám svoje odpadky strkat do své popelnice, ale já měla najednou dojem, že v tom bytě je tak málo místa, až se kvůli tomu nemůžu nadechnout.
Slušnost neslušnost, doslova to byly buď ty pytle, nebo já.
Vyčistila jsem skříně, pomohla jsem sousedovi s jejich odstěhováním do sklepa. Měl radost, prý budou dobré na ... No jo, na co vlastně? Myslím, že mluvil o kompotech.
Vytřela chodbičku, počkala až soused výměnou za skříně tu chodbičku vymaluje (má talent!), znovu vytřela chodbičku a padla za vlast.
V neděli mi nějaký pan Hájek přivezl nové skříně, které jsem za celkem dobrou cenu sehnala ze skupiny Ikea Bazar na Facebooku. Umyla jsem je a s překvapením zjistila, že do nich vlastně nemám co dát. Jak se ale znám, brzo se to změní. Možná bych do jedné z nich mohla nacpat vysavač, mop a čistící prostředky. Do druhé třeba bundy a boty?
Lauru jsem viděla naposledy v pondělí. Během týdne jsem byla prakticky od rána do večera v práci a tento týden to nebude jiné. Myslela jsem, že bych ji mohla vidět o víkendu, ale Václav mi řekl, že má chřipku. Prý zrovna spala, když jsem volala. Ujistil mě, že mi zavolá hned, jak se malá probudí a dá mi ji k telefonu. Zatím nikdo nevolal.
Nejsem si jistá, jestli mi říkal pravdu.
Možná jenom nechtěl, abych s ní mluvila. Třeba se bál, že jí budu připomínat mladšího bratříčka od jehož smrti ve středu uplynou dva roky. Já narozdíl od Václava ale nechci, aby se o něm přestalo mluvit. Není možné dělat, že nikdy nebyl. Na druhou stranu nevím, jestli mám sílu o něm mluvit teď.
Ani extrémní úklid spolu se směnami navíc v práci totiž nedokážou zabránit tomu, aby se mi Vašík každou chvíli nepřipomínal.
Jedna vteřina mi změnila celý život - vzala mi syna, rodinu, manžela i radost ze života. Mám v sobě jenom smutek a strach, že když se ho vzdám, ztratím to poslední, co mi z mého syna zbylo.

- Klára
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 13. ledna 2018 v 15:02 | Reagovat

V něčem to bude nový těžký začátek, a v něčem nové těžké potíže.
U nás taky byla ztráta dítěte, ale my o tom nemluvíme. Ono by to asi bylo jen horší...Při neustálém připomínání bude ta bolest právě pořád aktuální...

2 Klára Klára | Středa v 18:40 | Reagovat

[1]: Kráčím v tvých botách, nebo ty v těch mých?
Hodně sil. Nám oběma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama