Střízlivé Vánoce

24. prosince 2017 v 23:02
Je Štědrý den a já bych ho nejraději celý prospala. Bohužel vstávám kolem desáté. Je legrační jak relativní jednotkou čas je. Ještě minulý rok jsem vstávala lehce po páté, abych zadělala na Vánočky jejichž vůně by pak ty moje spáče vytáhla z postelí. Co teď asi dělají? Peče jim Vánočku někdo jiný?
Ne, na to nesmím myslet. Odháním myšlenku cizí ženy v mojí kuchyni a rychle vstávám. Podle už pár dní připraveného plánu si dávám studenou sprchu, rychlou snídani a balím tašku do fitka. Hodlám v něm dnes strávit celý den dokud nepadnu.
Musím se vyčerpat do poslední kapky, abych měla sílu dojít jenom do postele a padnout. Vím, že jedině cvičení mi dokáže zaměstnat hlavu natolik, abych nemohla myslet na nic jiného, než na pohyb.
Vcházím do fitka a podle předpokladu v něm nikdo není. V šatnách se rychle převleču a okamžitě mířím na pás. Do uší si dám sluchátka, pustím si playlist s názvem Workout music ze Spotify a po patnáctiminutovém zahřívacím kole si nastavím co možná nejvyšší kopec a nejrychlejší tempo. Mým cílem je vypudit z hlavy všechny vánoční a rodinné myšlenky, které mi problikávají hlavou a napadají mou duši. Po nějaké době jsem úspěšná a myslím jenom na běh. Připadám si jako v nějakém zvláštním tranzu, ale vůbec mi to nevadí.
Najednou se u mě objeví recepční z fitka a posunky mi naznačuje, abych pás vypla. Vyndavám si z uší sluchátka a ukončuji svůj běh. S překvapením ze závěrečné statistiky zjišťuji, že jsem běžela dvě hodiny.

,,Už zavíráte?" Ptám se recepčního, protože nechápu, proč by mě jinak rušil. Nejsem z toho nadšená, schválně jsem na internetu hledala fitko, které má otevřeno celý Štědrý den, ale těžko můžu někomu vyčítat, že chce zavřít dřív, když tu má jediného zákazníka.

,,Ne, ale mám o Vás strach. Tímhle tempem mi tu zkolabujete. Pojďte si aspoň na chvilku odpočinout a napít se."

Napít. Ty ani nevíš, jak strašně ráda bych se zrovna dneska šla někam napít. Zpila bych se do němoty. Pomyslím si a pomalu slézám z pásu. Musím uznat, že něco na slovech recepčního bylo, nohy se mi najednou klepou jako hůlčičky. Jdu k recepci a sedám si na malou barovou stoličku. Recepční napouští do sklenice vodu z kohoutku a rozmíchává v ní nějaký prášek.

,, Co to je?" Ptám se.
,,Nakopávač. Postaví Vás na nohy." Odpovídá mi recepční.
,,Vy se v tom nějak vyznáte?" Ptám se nedůvěřivě.
,,Trochu. Nemusíte se bát." Odpoví a pousměje se. Připadám si hloupě a tak trochu ochutnám. Než ale stihnu říct, že je to překvapivě dobré, rozrazí se dveře a do fitka vrazí hora svalů držící taštičku tvaru jasně napovídajícího, že jejím obsahem bude alkohol.
,,To jsem rád, že jsem tě tu ještě stihnul, kámo!" Zahuláká hora svalů. ,,Hele, tak tady máš... Je to jenom taková maličkost..." Pokračuje hora ve svém monologu, vráží taštičku recepčnímu do rukou a s omluvou, že musí běžet ještě pro kapra rychle opouští fitko.
Recepční vyndavá z taštičky láhev koňaku a vrací se s ní za svůj pultík, kde lahev otevírá.
Pusu mám okamžitě plnou slin, po zádech mi přeběhne mráz a na těle se mi zježí úplně všechny chloupky. Šla jsem do fitka, abych utekla alkoholu a najednou tu přede mnou stojí celá lahev luxusního pití a já mám říct ne?!
Dřív, než se rozmyslím, co vlastně budu dělat, recepční celou lahev vylívá do dřezu.

,,Co to děláte?!" Vykřiknu překvapeně a přemýšlím, jestli je na mě snad už na první pohled poznat, že s tou lahví mám problém.
,,Já napiju." Odpovídá recepční klidně.
,,No a není to škoda?" Odpovídám.
,,Nepít? Myslím, že ani ne." Řekne, a pak se uchechtne. ,,Ne, vím, jak jste to myslela. Víte, já těch lahví dostávám každý rok desítky. Dřív jsem je posílal dál, jenže pak mi došlo, že taková jedna láhev může způsobit hodně neštěstí. Tak už je prostě ničím a říkám si, že tím možná někomu i trochu pomáhám. Pochopím, když tomu vůbec nebudete rozumět."
,, Rozumím tomu." Odpovídám po chvíli a dodávám: ,,Vlastně myslím, že jste mi tím hodně pomohl."
Překvapeně se na mě podívá a já dodávám, že o tom nechci mluvit. Chápe a nevyptává se. Říká mi, že se jmenuje Milan a je místní trenér (takže žádný recepční!). Dnes na něj vyšla služba. Nabízí mi, že si s ním můžu zacvičit. Prý mi dá první lekci zdarma. Přijímám a nakonec spolu dřeme asi tři hodiny. Domů přijíždím úplně vyřízená kolem šesté večer. Kvůli vyčerpání ani nemám sílu se najíst.
Lehám si do postele a na telefonu vytáčím Václavovo číslo. Doufám, že mi dá Laurinku k telefonu. Chci své holčičce popřát hezkého Ježíska a s Václavem se domluvit, kdy se s ní uvidím. Mám pro ni přece dárky.

Telefon vyzvání, ale nikdo ho nezvedá.

- Klára
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 23:58 | Reagovat

Krásné vánoce a svátky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama