Velký prádlo

3. července 2017 v 10:03 |  Belgie
Odkládala jsem to tak dlouho, jak jen to šlo (a vzhledem k tomu, že jsem toho s sebou měla opravdu hodně a ještě se poměrně brzy vracela do Prahy, se mi to docela povedlo), ale když jsem ráno ze šuplíku vytáhla poslední čisté prádlo došlo mi, že není zbytí. Budu muset prát.
Nebyla by to taková tragédie, kdybych měla pračku, ale já musela do veřejných prádelen.
Těch je tady docela hodně a kupodivu se ukazuje, že do nich chodí jak mladí, tak staří, jak cizinci, tak i místní.
Podařilo se mi sice v sobě zapudit myšlenku, že peru ve stroji, kde si předtím pral bůh ví kdo, bůh ví co, vyválené v bůh ví čem, ale tak nějak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že určitě něco po...kazím.
V prádelnách se prodává prášek na praní v automatech na pití. Berou drobný, ty nemám. Nejbližší obchod je s portugalskýma specialitama. Dle očekávání je tam všechno pěkně mastný. Beru to nejlevnější, co je (chipsy s příchutí parmský šunky), rozměním si a vracím se zpátky. Kupuju prášek a jdu k druhýmu automatu, kterým se platí za praní. Naštěstí je k tomu návod. Naneštěstí je jen ve francouzštině (marná snaha) a v holandštině (úplně marná snaha).
Pokouším se zkombinovat oba jazyky a na něco přijít. V prádelně jsem sama, takže kdybych stroj rozbila, kdybych si omylem objednala jinou pračku, než tu, která je naplněná mými svršky a bezpečně zavřená a kdybch tak omylem vytopila celou místnost s deseti pračkama a osmi sušičkama, nejsou na to svědci. V každým rohu tu sice mají dvě kamery, ale vypadají jako makety, tak snad.
Idea byla: zapnu pračku, spustím nejkratší program.
Realita byla: zapla jsem pračku, sám se nastavil nějaký program. Naštěstí byl jen čtyřicetiminutový (mohla jsem chytnout taky 4 hodiny).
Otevírám knížku, brambůrky (knížka dobrá, chipsy hnusný) a průběžně chodím kontrolovat pračku (protože co kdyby náhodou něco, že jo), která střídavě přede, syčí nebo mlčí.
Ono, kdyby vám kolega stážista popusoval, jak mu automat na pračku sežral kartu, jak musel volat nějakýmu Francouzovi, francouzsky (jinou řeč ten pán neznal) mu vysvětlovat co se stalo a čekat dvě hodiny, než ten člověk vyjede z Brug, aby vydoloval kartu a ubezpečil ho, že je to zcela první případ, kdy se nekomu něco takového stalo, protože normálně ten stroj vůbec nefunguje, taky byste byli podezřívaví (aspoň doufám).
Holt i o vypraných podvlíkačkách je moje stáž

P.S. Už mě sledujete na Facebooku a na Instagramu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama