Brusel je jako salát Caesar kupovaný v belgickém obchodě Colroit

17. července 2017 v 15:10 |  Belgie
Každý se mě ptá, jaký je Brusel a já nikdy nevím, jak na to odpovědět jednou větou, protože by s tím podle mě měli problém i ti, kteří nemají hluboce dědičně zakódovanou neschopnost vyjadřovat se stručně. Jednou večer u příjemně osamělé salátové večeře v parku na dece jsem ale zcela náhodou na otázku: ,,Jaký je Brusel?" našla tu správnou odpověď. Brusel je jako salát Caesar kupovaný v belgickém obchodě Colroit (něco jako naše Jednota). V jedné misce máte zamíchané všechny ty dobré věci: zelený salát, restovanou houstičku, výbornou zálivku, vajíčko, kousky kuřecího masíčka, ale bohužel někoho napadlo do toho salátu nacpat i brambory, který:
a) k němu vůbec chuťově nejdou
b) po pár dnech v obchodě nejsou úplně fit.
Tak si tak šmakujete, pochutnáváte, užíváte si všechny ty chutě, a pak dříve nebo později narazíte na tu hloupou rozvařenou bramboru, kterou nikdo nikdy do tohohle salátu nedává (a já už moc dobře vím, proč). Můžete buď přestat jíst, nebo se snažit ty malé bramborové kousky vyšťourat, nebo se s nima holt tak nějak smířit.
Všechno tohle jsem psala v parku večer na dece a užívala jsem si ten čas sama se sebou. Ležela jsem na zádech, koukala jsem na nebe a to bohužel viděl Francois. Černoch původem z Francie (odkud odešel, protože už mu to tam nepřišlo fajn), který měl nutnou potřebu si se mnou povídat, vetřít se ke mně na deku a učit mě francouzsky (tím stylem, že řekl francouzsky kalhoty a začal mi šmatat na koleno, abych pochopila, že kalhoty jsou kalhoty), následně mi tvrdil, že je trenér a zval mě k sobě domů na večeři a na cvičení (zřejmě bych posilovala pánevní dno). Byl horší, než ti jehovisti, protože mu nešlo zavřít dveře před nosem a já se navíc rozhodla, že svou pozici na dece v parku ubráním a nebudu kapitulovat do svého pokoje (co hůř, deka byla půjčená od mého šéfa, takže jsem ji prostě musela získat zpátky). Byl to boj, protože on si sedal čím dál tím blíž, já si tím pádem poposedávala pořád dál, až jsem málem místo na dece, seděla na trávě. Musela jsem říct spoustu lží, ale vyhrála sem a byla to tvrdá bitva, přátelé.
Ach jo, měla jsem ho rovnou poslat do háje, ale já tohle neumím. Jsem moc slušná. Francois je přesně jedna z těch brambor, které kazí můj Brusel.
P.S. Už mě sledujete na Facebooku a na Instagramu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama