Moje nová vášeň

20. června 2017 v 9:23 |  Belgie
Sama sebe bych charakterizovala spíše jako kavárenského povaleče. Na dobré kafíčko já zkrátka slyším. Poslouchám u něj cvrkot kolem sebe, vychutnávám si vůně a chutě, a pak se spokojeně vrátím domů.
Cestování jako takové mi teda nikdy nic moc neříkalo. Když už tak mě spíš lákalo dobrodružství - jet v pátek za strýčkem a tetou do Tater, v sobotu vylézt na Kriváň a v neděli jet vlakem zpět. Vyrazit v sobotu v noci autobusem do Benátek, strávit tam neděli a v pondělí ráno se nechat vysadit na zastávce metra a hajdy do práce. No, když nad tím tak přemýšlím, tyhle dvě dobrodružství sice byly parádní a dodnes na ně vzpomínám, ale dvě za rok není moc. Takže jsem opravdu spíš ten kavárenský tip.

Vím, že cestování není úplně nejlevnější, vím, že každá cesta v sobě skrývá potenciální nebezpečí (ale to i cesta do práce) a vím, že času je málo, volnýho ještě míň, ale tak nějak jsem zjistila, že cestování víc dává, než bere a že je strašná chyba sedět doma.

Naučila jsem se jedním pohledem rozpoznat euroúředníka od normálního člověka a vést s ním vážné debaty o věcech, které nic neřeší.

Ochutnala jsem pralinky, pivo Zot, obří krevety (ty snad něčím dopujou, jak jsou veliký), nejlepší hranolky (už jsem říkala, že na ty jsou v Bruselu specialisti?), koblihu, která není kobliha (je přeříznutá na půl a nacpaná vanilkovým pudinkem), pila kávu George Clooneyho na každým rohu (Nespresso tu maj, přísahám, místo automatů na kafe) a dala si ty obří košíčky s ovocem, který jsou tak moc dobrý.

Navštívila jsem Evropský parlament, pokusila se neztratit se v Justičním paláci (neúspěšně), viděla Bruselský palác, dala si piknik v parku (několikrát), jehož název všem cizincům dělá problémy (Cinquaintenaire, myslím) a vyfotit se u těch jeho oblouků (ještě víckrát). Viděla místní Notre Damme, z venku ho obdivovala a zevnitř zkritizovala, protože jinak to nejde. Stavila se na Parkovišti 58, což je starý parkovací dům (zevnitř jako místo stvořené pro vraždu) se střechou, která poskytuje zdarma výhled na celý Brusel (a to vážně stojí za to vidět). Ještě bych chtěla zmínit Burzu a... desítky dalších míst a památek!

Šla po chodníku, náhodně potkala někoho, kdo mluví česky nebo slovensky a po tom, co se mi tahle náhoda stala asi pětkrát, se přestala tvářit překvapeně (takhle nějak to je v Chorvatsku, ne?).
A když jsme u počtu Čechů a Slováků, i pro nevěřící je zážitek Československá mše, která se tu slouží dokonce třikrát týdně (aspoň myslím).

Takže můžete sedět v kavárně, tramvaji, práci, škole, nebo kdekoliv jinde, přečíst si tuhle zprávu a dál upíjet své latté a věnovat se internetu. Nebo můžete mrknout na net, koupit si letenky a vydat se za dobrodružstvím. Říkám vám - stojí to za to!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chikulín Chikulín | Web | 20. června 2017 v 12:01 | Reagovat

Brusel je moc pěkný :-) Když jsem tam byla tak mi přišlo že se mnou jela půlka republiky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama